„Být Bahá’í znamená milovat celý svět, milovat lidstvo a snažit se mu sloužit, pracovat pro světový mír a světové bratrství.“ — ‘Abdu’l-Bahá

 

Základním požadavkem, kterému lidstvo ve dvacátém prvním století čelí, je nalézt sjednocující, do budoucna směřující pohled na povahu člověka a společnosti. Takovýto pohled do budoucna se nachází ve spisech Bahá’u’lláha (1817-1892).

Bahá’u’lláh učí, že hnací silou, jež stojí za kultivací lidské povahy, jsou po sobě jdoucí Boží zásahy v dějinách. Fenomén Božích zásahů, které se pojí s životním posláním takových mimořádných osobností jako byli Abrahám, Kršna, Mojžíš, Buddha, Ježíš, Muhammad a Báb, se neustále opakuje a nemá začátku ani konce, neboť je základem vývoje jako takového. Bahá’u’lláh přirovnává zrání lidstva jako celku k životu jedince, který si postupně razí cestu jednotlivými údobími raného a pozdního dětství a poté dospívání. Dnes lidstvo vstupuje do fáze kolektivního dozrávání a je obdařeno schopností pohlížet na celé panorama svého vývoje jako na jediný proces. Výzvou této fáze zralosti je přijmout, že jsme příslušníky jediného celku – lidstva, osvobodit se od lpění na omezených druzích identity, které vytvořila minulost, a společně vybudovat základy světové civilizace.

V tomto kontextu jsou Bahá’í následovníci Bahá’u’lláha. Bahá’í věřící celého světa pocházejí ze všech náboženských prostředí: buddhistického, křesťanského, hinduistického, džinistického, židovského, muslimského, sikhistického, zoroastrijského nebo animistického. Přesto studují společný soubor svatých písem, dodržují jednotný kodex náboženských zákonů a trvalé vedení pro svou činnost vyhledávají v jediném mezinárodním administrativním systému, snažíce se o naplnění těch nejlepších ideálů světové společnosti.

 


Dějiny Bahá’í víry:

Poznámka: