„Nikdy jsem neusiloval o světskou vládu. Mým jediným záměrem je předat lidem to, co mi přikázal Bůh… “ — Bahá’u’lláh

 

V průběhu dějin představovala velká náboženství primární hnací sílu, která zušlechťovala povahu lidí a dodala jim sebekázeň, zbožnost a hrdinství. Z mnoha náboženských mravních zásad byly vytvořeny modely a vzory chování, které sloužily k povznesení lidských vztahů a k rozvoji kolektivního života lidstva.

Pokaždé, když se objeví Projev Boží, uvolní se do světa plnější dávka božského vnuknutí, aby lidstvo probudila a přispěla k jeho dalšímu rozvoji. Lidská bytost – na první pohled obyčejná – je povolána, aby byla mluvčím Boha. Člověku připadne na mysl Mojžíš, jak stojí před hořícím keřem, Buddha, jak se mu dostává osvícení pod stromem bódhi, Duch svatý, jak sestupuje na Ježíše ve formě holubice či archanděl Gabriel, jak se zjevuje Muhammadovi.

V polovině 19. století povolal Bůh Bahá’u’lláha, což v překladu znamená „Sláva Boží“, aby lidstvu přinesl nové Zjevení. Po čtyři desetiletí proudily z Jeho pera tisíce veršů, dopisů a knih. Ve Svých spisech načrtl rámec pro rozvoj světové civilizace, která bere v úvahu duchovní i hmotný rozměr lidského života.
 

Bahá’u’lláh protrpěl 40 let vězení, mučení a vyhnanství za to, že lidstvu přinesl nejnovější poselství od Boha. Dnes jsou Jeho život a poselství stále více známy po celé planetě. Milióny lidí se učí, jak uplatňovat Bahá’u‘lláhovo učení ve svém osobním i kolektivním životě, aby mohli přispět ke zlepšení světa.

 


„Bahá’u’lláhovo učení…nám představuje nejvyšší a nejčistší formu náboženského učení…“

— Lev Nikolajevič Tolstoj, ruský spisovatel

 


Dějiny Bahá’í víry:

Poznámka: