Dvousté výročí narození Bába (1819-2019)

Anís

Ve městě Tabrízu žil mladý muž, kterého si bude historie pamatovat pod jeho titulem Anís. Anís se o Bábově Poselství doslechl od Samotného Bába během krátkého období, kdy byl Báb vězněn v Tabrízu. Láska k Bohu roznícená v Anísově srdci byla tak silná, že neměl jinou touhu než potěšit svého Pána. Jeho nevlastní otec, který nechápal velikost této Věci, byl chováním svého syna poplašen a rozhodl se Aníse uvěznit ve svém domě a držet ho pod přísným dohledem. Po dobu několika týdnů trávil Anís celé dny modlitbou a prosil Boha, aby mu dovolil opět dosáhnout přítomnosti Bába. Jednoho dne, když byl pohroužen do modlitby, se mu dostalo neobyčejného vidění, které naplnilo jeho srdce nekonečnou radostí a ujištěním. Ve svém vidění spatřil Bába, jak stojí před ním. Anís se Mu vrhl k nohám a Báb ho oslovil: „Raduj se, blíží se hodina, kdy budu právě v tomto městě zavěšen před očima davu a padnu za oběť palbě nepřítele. Nikoho jiného nežli tebe si nevyvolím, aby se se Mnou podělil o pohár mučednictví. Zůstávej ujištěn, že tento slib, který ti dávám, se splní.“

A tak začal Anís trpělivě čekat. S každým dalším dnem se cítil blíže k dosažení touhy svého srdce a naplnění svého slavného osudu. Pak nadešel den, kdy přivedli Bába znovu do Tabrízu, tentokráte, aby Ho umučili. Když vedli Bába do Jeho vězeňské cely, Anís se prodral davem a vrhl se Mu k nohám. Snažně prosil Bába, aby Mu dovolil Ho následovat, ať půjde kamkoli. Aníse okamžitě zatkli a uvrhli do stejné cely jako Bába.

Večer před Svou mučednickou smrtí strávil Báb ve společnosti Aníse a Svých tří dalších věrných následovníků. Byl plný radosti a mluvil vesele. „Zítra,“ řekl Svým společníkům, „nastane den Mého umučení. Kéž by teď někdo z vás povstal a vlastníma rukama ukončil Můj život. Raději bych byl zabit rukou přítele než nepřítele.“ Slzy tekly proudem z očí těchto čtyř žalem zmožených mužů, kteří teď byli žádáni o to, aby vlastníma rukama skoncovali se životem svého Milovaného. Neuměli si představit, že by spáchali tak krutý skutek, i kdyby to bylo přáním Samotného Bába. Pak náhle Anís vyskočil připraven vykonat jakýkoli Bábův rozkaz. Poslušnost svému Milovanému byla pro něho nejposvátnější povinností. „Právě tento mladík, který povstal, aby splnil Mé přání,“ prohlásil Báb, „bude se Mnou snášet mučednickou smrt. Vybírám si ho, aby se se Mnou podělil o její korunu.“

Příštího dne byli Báb a Anís odvedeni na nádvoří kasáren, přivázáni ke sloupu a zastřeleni kulkami ze sedmi set padesáti pušek. Bylo poledne 9. července 1850. Dým z pušek byl tak hustý, že se světlo poledního slunce proměnilo ve tmu. Obě těla byla rozervána početnými kulkami, ale jejich tváře zůstaly takřka netknuty.

„Kdybyste ve Mě bývali uvěřili, ó vzpurné pokolení,“ byla Bábova poslední slova, která k přihlížejícímu davu pronesl, „každý z vás by následoval příkladu tohoto mladíka, který svým postavením stojí nad většinou z vás, a ochotně byste se obětovali na Mé stezce. Přijde den, kdy Mě rozpoznáte, ale v ten den už nebudu s vámi.“

» Dvousté výročí narození Bába (1819-2019)

Dějiny Bahá’í víry:

• Kdo byl Bahá’u’lláh
      Bahá’u’lláh se narodil 12. listopadu 1817 v Persii

• Kořeny Bahá’í víry
      Z Jeho slov čerpá celosvětové Bahá’u’lláhovo společenství svou inspiraci

• Historie Bahá’í víry v ČR
      od 1852 Presburger Zeitung ...