„Ó ty, který jsi ve Mě první uvěřil!
Vpravdě pravím, Já jsem Báb, Brána Boží...“
   — Báb

 


Mullá Husayn

Příběhy raných věřících

Jak již bylo zmíněno, na začátku 19. století se po celém světě rozšířila vlna očekávání příchodu Mesiáše. V Persii žil muž jménem Siyyid Kázim, který byl jedním z učenců, kteří si byli jisti blížícím se příchodem přislíbeného Božího Posla a své přesvědčení šířili mezi lidmi. Mezi jeho následovníky byl i Mullá Husayn. Když Siyyid Kázim zemřel, vydal se Mullá Husayn se svým bratrem a synovcem v souladu s přáním svého učitele hledat onoho Přislíbeného. V hloubi srdce cítil velmi silnou touhu vydat se do města Šírázu, jako by ho tam přitahoval magnet. Když došli k městu, poslal své společníky hledat nocleh a sám zamířil do města. Před bránou jej oslovil mladý muž v zeleném turbanu. Přivítal ho s neobvyklou vřelostí a laskavostí, jako by se znali a byli dávno přátelé, a pozval ho k sobě domů, aby si odpočinul. Mullá Husayn se omlouval, že jeho přátelé na něj budou čekat. Na to mladík odpověděl: „Přenech je v péči Boží. On je jistě ochrání a postará se o ně.“

Ve skromném domě hostitel sám nalil svému hostu vodu, aby se mohl po cestě umýt a společně se pomodlili. Mullá Husayn opět snažně prosil Boha, aby mu umožnil nalézt Přislíbeného. Dva mladí muži spolu rozmlouvali a pili čaj. Asi dvě hodiny po západu slunce řekl hostitel Mullá Husaynovi s velkou láskou a radostí, že On je tím Přislíbeným Božím Poslem, kterého hledá a že Jeho titul je Báb – brána. Mullá Husayn byl tak překvapený, že tomu nemohl uvěřit. Báb mu postupně předložil důkazy, o kterých hovořil Siyyid Kázim. Mullá Husayn stále váhal. Báb na něj pohlédl a pravil: „Nyní je čas, abych zjevil komentář k súře o Josefovi.“ Tím se splnilo, co přislíbil Siyyid Kázim: „Milovaný v té hodině zjeví komentář k příběhu o Josefovi bez toho, aby o to byl požádaný.“ Báb vzal do ruky pero a s neuvěřitelnou rychlostí zjevil celou první kapitolu komentáře. Mullá Husayn později napsal: „Seděl jsem unesený Jeho kouzelným hlasem a pronikavou silou Jeho zjevení. Nakonec jsem se zdráhavě zvedl a požádal o dovolení odejít. S úsměvem mě požádal, abych se posadil a pravil: ‚Odejdeš-li v tomto stavu, každý, kdo tě spatří, si jistě řekne: Tento ubohý mladík přišel o rozum.‘“ Rozmlouvali spolu celou noc a Mullá Husayn byl překvapený, když uslyšel volání k ranní modlitbě. Než mu Báb dovolil odejít, řekl mu:

„Ó ty, který jsi ve Mě první uvěřil! Vpravdě pravím, Já jsem Báb, Brána Boží, a tys Bábu’l-Báb, brána oné Brány. Na počátku Mne musí osmnáct duší spontánně a samo od sebe přijmouti a pravdu Mého Zjevení uznati. Bez upozornění a pozvání musí každý z nich nezávisle hledati, aby Mne našel. A až bude jejich počet úplný, jeden z nich musí vybrán býti, aby Mě doprovázel na Mé pouti do Mekky a Medíny. Tam předám šarífovi Mekky Poselství Boží. Pak se vrátím do Kúfy, kde opět v mešitě onoho svatého města projevím Jeho Věc. Jest tvou povinností, abys společníkům svým nebo jakékoli jiné duši nevyzradil to, co jsi viděl a slyšel.“

Mullá Husayn popisuje zážitek této noci: „Byl jsem oslepený obrovskou nádherou nového Zjevení a přemožený jeho drtivou silou. Nejsilnější byl pocit radosti a síly, který jako by mě proměnil. … Cítil jsem, že jsem získal takovou odvahu a sílu, že kdyby celý svět, všichni jeho vládcové a obyvatelé povstali proti mně, dokázal bych se sám nebojácně postavit jejich útokům. Vesmír se zdál být jen hrstkou prachu v mé dlani.“

 

» Ṭáhirih [Příběhy raných věřících]

 


Dějiny Bahá’í víry:

Poznámka: